October 2010

I am everything you love. I am everything you hate. And I am everything you can't have.

27. october 2010 at 23:04 | Suši |  Očima objektivu
Takže drazí přátelé.. 

Jelikož mě dnes večer díky jedné nejmenované písničce popadla zvláštní nálada, byla jsem skoro až nucena (!!) fotit. Ach, to umění.. Však víme. 

Jelikož a protože zítra odjíždím do dalekého Pelhřimova za svou milovanou, popřeji vám krásný zbytek prázdnin, ačkoli tady nikdo není.


To je ta holka s podpatkama!

25. october 2010 at 22:39 | Suši |  Rozteklý rampouchy
Celý zeměpis jsem s Andym probírala romy, viatmance a rasismus. Budeme politici a vezmeme si k sobě černocha, aby všichni věděli, že nejsme rasisti. Ale romy necháme vyhostit ze země. (stále nebudu rasisti)

Na biologii jsem seděla s Adamem, dokud ho tedy pan ředitel neodsadil. Matlali jsme si Lenčin (Kájin?) lesk na rty po ústech a hrozně se smáli. Když jsem do tiché třídy pronesl "držte huby sestry...!", tak mě málem zabili. Ředitel mě teď nemá rád, protože hrozně zlobím. Hrozně jsem křičela. Vážným hlasem pronesl "Terezo..." a já se vytlemeně otázala "co je?". Deset minut jsem z toho umírala. 
Icta jsme trávili v počítačovce. Naše škola má zablokovaný vstup na fejsbuk, ale my to obešli - šli jsme na fejsbuk.de a ono nás to v pohodě pustilo. Takže jsme si z toho systému dělali hroznou srandu a označovali se v příspěvcích. Přestože jsme všichni seděli vedle sebe, horlivě jsme si psali na chatu.
Máme ve škole holku s podpatkama. Je vtipná. 

Jen jsem to potřebovala napsat, protože chci jít spát a zítra bych si na to nevzpomněla. Těším se na prázdniny. Konečně klid..

Sbohem. 

Na kolejích

24. october 2010 at 20:28 | Suši |  Očima objektivu
Mám silnou potřebu dát to sem, takže to udělám. Včera jsem byla fotit.

Pod perexem trocha umění.


Strana 83

22. october 2010 at 21:06 | Suši |  Rozteklý rampouchy
Zdravím vás, osoby. Teda až na to, že o tom tady nikdo neví.

Největší sranda je, když váš spolusedící otevírá atlas a roztrhne v polovině stránku XD Málem jsem u toho umřela smíchy. Označili jsme si ho a od teď si ho budeme brát jen my, aby na to nikdo nepřišel. 
Je tady hrozná zima, ale když zavřu okno, začne mě bolet hlava. Teda, ne že by mě nebolela i teď jo, ale to přeci nevadí. Protože kdykoli zavřu okno, začínám zjišťovat, že mi je vedro. A musí se to tady vyvětrat, protože kouřit v pokoji se nemá. Pak je to ze všeho cítit. To je jako když mi M. vylil na zeď to víno. Taky to bylo poznat. Takže nikdy nepouštějme opilé lidi s alkoholem do našich pokojů, nebo aspoň ne k našim zdím, a když už, seberme jim víno.  
Jsem hrozně nadějný žák, přestože propadám. Ale zrovna dnes jsem dostala tři jedničky, což je naprosto skvělé. Jsem totiž dobrá. Chemii odevzdávám patnáct vteřin po tom, co ji dostaneme, a češtinu mívám též bez chyb. Takže.. To bylo z předmětů, co mi jdou. Teď zbytek. Mám ošklivé známky, což není dobře. Mám samé čtyřky a trojky (ačkoli je podle mě trojka až moc dobrá známka) a vůbec mě to netrápí. Tedy, trochu ano, ale nehodlám s tím nic dělat, protože debilní fyzika, ještě debilnější dějepis a nejdebilnější němčina mi fakt do hlavy nepůjdou nikdy. A biologie s ředitelem? Jeden velkej vtip. On mluví o šlachách a najednou začne mluvit o lebce a pak o svalech. A ještě používá takový hrozný výrazy, že půlku věty mu nerozumím (a to nemluvím o tom, že neartikuluje, šišlá a mluví jako batole). 
Nejlepší byla dnešní výtvarka. Polovina lidí přišla pozdě, protože šli na oběd (proto je výhodné chodit na oběd během tělocviku, nebo před ním!) a druhá polovina spala. Když se rozdali papíry a já zjistila, že pořád děláme ty idiotský grafitti, myslela jsem, že ten papír roztrhám a hodím ho na tu zrzavou krávu. Minule mě donutila vygumovat to nejdůležitější a od tý doby jí na to kašlu. Krávě jedný. No, takže jsme se vlastně celou hodinu bavili, všichni na to kašlali, Veronika kreslila kroketu s vidličkou a tatarkou, přičemž se na její práci grafitti vůbec nevyskytovaly, a ještě si stěžovala, že vidlička vypadá jako vidle. Neasi.

Má milovaná matinečka odjela na celý víkend pryč. Půjdu na koleje a budu to tady ničit. Cha cha chá!  
Sbohem, osoby. 

Domov zůstane domovem

20. october 2010 at 21:12 | Suši |  Invaze mandarinek
Kde to jsem? Doma. Starý dobrý domov. Starý dobrý Kumbrloch. Jen bez článků, ty jsou schované, aby na ně nemohly ruce zlých lidí. Takže.. Po skoro roce znovu doma? Nová etapa začíná, osoby.

Jak si představují tvrdit mi, že bude sněžit, když nakonec nesněží? Včera jsem s tím všechny strašila, všichni z toho měli schízu a nakonec nic? To neměli dělat. Sice nevím, kdo týhle pakárně velí, ale zaplatí mi za to, že se jako idiot těším na sníh a on nepřijde.

Televize je plná idiotských pořadů. Je středa a nic nedávají. Fakt, že jsem shlédla za poslední dva dny nejmíň 4 horory, vůbec nenapravuje to, že nic nedávají. Budu zle naladěna a ukoušu si roh postele, vím to. Jsem nervní, jakmile večer nedávají něco, co můžu sledovat. Je to tragický. Hrozně mě bolí nohy, protože je divně opírám o zem. A pes mi poslintal postel. Spím se dvěma polštářema, abych se mohla hýbat po celý posteli :D 

Musím se znovu naučit psát své sarkastické a vtipné články, jako tomu kdysi tak bylo přesně na této adrese.

Pod perexem jedna stará, na kterou si jistě pamatujete ;D