February 2011

I have to live my life, not to write about it

6. february 2011 at 22:45 | Suši |  Invaze mandarinek
And I do my best to show you love, but you may don't know what love is. I hope you do, but.. Believe me, you're everything that keeps me alive in this moment.

Ne, nemluvím na vás.
Až teď.

I'm really sorry, dears. I hope you know that I loved you, and I will. But I have to leave.


Domov. Ptáče co opouští domov. Odcházím, a nepostrádám to, čím jsem byla. Nebaví mě psát, a nebaví mě myslet na to, že bych asi měla psát. Žiju. A žít hodlám. Mám se krásně. Ale ne, nechci se dělit o své štěstí. Nebaví mě to, nemám důvod. Je to jako tajemství, co střežím někde v hlavě. A ne, není na něm prach. Je každý den otevíráno, tahle kniha tajemství o radosti. Ne, necítím se šťastná. Ale jsem veselá. Mám důvod se tak cítit. A nechci se dál dělit.
Zažila jsem tady toho hodně, už před lety na stejný debilní doméně Kumbrloch, ale odcházím. Musím. Protože musím dělat to, co chci dělat. Everyone has to leave. Everyone has to live. And I'm not exception. So hold on, dears. You will stay alive even withou one little girl. Who cares. A tak odcházím. Možná ne s dobrým pocitem, že zase něčeho nechávám.. ale s dobrým pocitem z toho, že mám dobré důvody. A ty jsou pěkné. Co já vím, třeba mě to jednou chytně a napíšu. Ale pochybuju. Cítím se, jako bych z toho vyrostla. Že všechny věci jsou jen moje věci. A nikdo nemá právo sdílet je se mnou.


LOVE YA! Bye!
Forever yours.. SUŠI

Update 12.2.2011: fajn fajn fajn :D jste zlobiví. tak tedy www.homophobia-sucks.blog.cz ;)

And even when your hope is gone, move along ♥

4. february 2011 at 11:42 | Suši |  Invaze mandarinek
cha
Nesnáším sníh. A zimu. 

Chci jaro! Chci léto! Chci chodit sedět na Kříž do tepla, s pivkem v ruce a fajn hudbou. A taky chci už chatu a jezdit tam s lidma a skákat do řeky a já nevím co všecko. Nenávidím zimu. A to jsem tak tvrdila, že ju mám ráda.
Byla jsem ráno se psem a půl hodiny se smála nad tím, jak běhá za Ennie, a krásně si popovídala se slečnou. Aspoň někdo kdo má tu samou rasu psa jako já má ty samý problémy. Ha ha.
Miluju rána. A hlavně to dnešní ráno! Cítím se naprosto plná života, ačkoli je venku šíleně hnusně. Poslouchám The all-american rejects, dřepím si tady a prostě je to ááá. Vlastně ani nevím proč vám píšu, zase mě to nebaví, není o čem psát. Ani o mojí posteli, ani o lidech, prostě o ničem. 

I MISS ALL OF YOU, DEARS! ♥